Chci odčinit svojí dočasnou pisatelskou absenci. Poslední dobou mám čas opravdu hodně přemýšlet, a to nejen sám nad sebou. Pozoruji lidi kolem, jejich chování, jejich činy. Zrovna v neděli moje mysl uvázla na velmi aktuálním tématu, máme tu advent. Sakra!

V nedělní ráno se mi povedlo vymotat z postele relativně brzo, téměř slepý jsem došel na záchod vykonat ranní potřebu, pomalu rozlepil oči v koupelně. Po chvíli se vyřítila máma z kuchyně: "Máme tu advent, první vánoční něděli, začnu dneska s pečením..." V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Posledních několik let nemám toto období vůbec rád. Přesněji, od té doby, co se musím považovat za vysokoškolského studenta.

Tradice adventu je v našich krajích pěkně zakořeněná. Lidé se postupně připravují na největší svátek roku - Vánoce. Snad každá žena, občas možná i nějaký potrhlý muž, peče cukroví, zkrášluje své sídlo vánočními ozdobami, lidé ve městě pobíhají po obchodech, nakupují dárky, občas se na sebe i usmějí. Ti rozumnější raději postávají na náměstí a popíjejí punč vyrobený z krabicového vína. Ovšem nikdo se neptá, nikoho nezajímá, jak adventní čas tráví vysokoškolští studenti. Popravdě? Příšerně!

Přestože existuje všeobecně platná poučka, že vysokoškolský student se celý semestr (tzn. od září až do Vánoc) fláká, nikdo již nehledí na fakt, že jeho nejtěžší chvíle přicházejí právě v době klidu a míru. Vy nakupujete a pečete, on nestíhá, dohání, přepíná se. V takovém stavu si rozhodně nemůže žádný adventní čas užít. Vánoce pro něj znamenají tikající bombu! Odbití dvanacté hodiny - čas zúčtování. Proč taková krutost? Proč to vytýkání rodičů, že se měl dřív učit a že vše je vlasně jeho vina? Copak rodiče tuší a pochopí, že vyučující se všemi úkoly čekají většinou na závěr?

Po mém nástupu do prvního ročníku, ještě za dávných časů, kdy Internet nebyl zcela běžnou záležitostí a LCD monitor se vyvažoval zlatem, také přišel čas adventu. Do té doby jsem se na něj opravdu těšil, ale když si dnes vybavím to nepříjemné překvapení z toho, co se první rok vysoké dělo, vstávají mi vlasy hrůzou. Advent od té doby opravdu nemám rád! Představuje pro mě zástupce problémů, studijních strastí, dobu, kterou si jiní užívají plnými doušky, zatímco já potím... kéž by jen vědomosti.

Zdá se vám tento článek zbytečně depresivní? Zkusili jste někdy studovat? Pak pochopíte!