Konečně jsem chytl psavou náladu a mám chuť se s vámi podělit o další popis již pátého dne naší dovolené ve Vysokých Tatrách. Během předešlých dní jsme si vrcholů hor užili nadmíru, proto se nám přímo podbízel odpočinkový výlet hluboko pod zem. Jak ovšem dopadla návštěva Belianských jeskyní a zda byla opravdu odpočinková se dočtete samozřejmě až dále.

Po probuzení do dalšího již běžně známého studeného tatranského rána se nám rozhodně nikam spěchat nechtělo. Belianské jeskyně, kam jsme měli ve středu namířeno, voda vyřezala do masivu velehor už před nějakým pátkem, takže nám jejich krásy určitě jen tak neutečou.

Dopravu na místo lze uskutečnit pohodlným rychlým přesunem autem, případně existuje možnost využít přímou autobusovou linku. V našem případě opět skvěle posloužilo auto. Po příjezdu do Tatranské Kotliny, kde Belianské jeskyně najdete, se nám povedlo dostat na placené parkoviště společnosti vlastnící podobná místa ke stání v různých osadách Tater. Využili jsme tedy možnosti zakoupit dražší parkovací lístek s tím, že je možné svůj vůz během jednoho dne zaparkovat i na jiných parkovištích dané firmy bez dalších poplatků. Cena 160Sk nebyla sice nijak příjemná, ale vidina pohodlného odpoledního zaparkování a procházky po Starém Smokovci nepříjemný pocit drahoty přebila.

Cedulka s ukazatelem ke vstupu do jeskyně návštěvníky informuje o skoro kilometrové vzdálenosti, kterou budou muset urazit, než dojdou k pokladně, kde je možné si zakoupit lístky. O ne zrovna příjemném překvapení, úmorné cestě do prudšího kopce, autoři navigačních cedulek raději pomlčeli. Než jsme mohli dojít do cíle, naše nohy, zničené úterním výstupem na Kriváň, musely chtě nechtě překonat asi 200 metrové převýšení. Částečnou útěchou pro znavené turisty budiž občasné zastavení u informačních cedulí popisujících historii jeskynního systému.

Po necelé půlhodince výšlapu se konečně dočkáte pokladny a vstupu do jeskyně. Malou boudu s okénkem pro zakoupení lístků zřejmě již přístí rok nahradí moderní zázemí, na kterém se nedaleko vstupu horlivě pracovalo. Systém časů prohlídek u Belianských jeskyní přijde nejednomu návštěvníkovi přinejmenším podivný. Pravidelné hodinové intervaly vyvrátila informace průvodce o tom, že do jeskyní smí vstoupit minimálně 60-ti hlavý dav, který na své srocení může čekat klidně půl dne. Na(ne)štěstí v těsném závěsu za námi došel k pokladně polský dětský tábor. Téměř stočlennou skupinu lidí měla ukočírovat malá drobná průvodkyně. Vše naznačovalo tomu, že úroveň prohlídky moc závratná nebude. Navíc za cenu vstupného činícího závratných 180Sk za studenta bych se dočkal, alespoň v Česku, mnohem většího zážitku. Ovšem nepředbíhejme.

Po otevření težkých vstupních dveří mi kolem tváře zavanul známý vhlký jeskynní průvan, v tu chvíli jsem se na prohlídku opravdu těšil. Oproti většině ostatních návštěvníků jsme se se Žanetou vybavili teplými bundami. Teplota v jeskyních i v létě nevyšplhá nad 10°C, navíc neustále padající kapky studené vody za krk nemusí být každému příjemné. Zatímco např. v Moravském krasu běžně v čele skupiny jde průvodkyně, svítí baterkou, reguluje rychlost chůze davu, bratři Slováci přistupují k metodám prohlídek zcela z opačného směru. Průvodkyně nás do prvního jeskynního dómu nahnala, jak dobytek na porážku. Sama šla úplně poslední. Nebylo mi zrovna příjemné jít mezi prvními neznámo kam. Celý tento prapodivný systém podtrhla monotónnost a nízká informační hodnota výkladu. Navíc jsme paradoxně více rozuměli předtočenému polskému překladu, který při každém zastavení následoval po tichém štěbetání slovenské průvodkyně.

Nekonečný výstup do schodů v jeskyni občas zpestřil malý krápník, avšak většina výzdoby, především kolem vybetonované cesty, byla nevratně zničena předchozími davy návštěvníků. Bohužel i v naší skupině se objevil nenechavec, ve všech rysech zcela typický Helmut, jehož ruce nenechaly ani ten nejmenší krápníček napokoji. Zřejmě v německy mluvích zemích neučí ve školách malé děti tomu, že v jeskyních se mohou dotýkat maximálně zábradlí.

V půlce pochodu jsme konečně došli k vrcholu jeskyně a tragická prohlídka se nachýlila do druhé poloviny. Během přibližně hodinové návštěvy proběhlo jen něco kolem pěti zastavení, přičemž početný dav měl co dělat, aby se na daných místech stačil nějak porovnat a stěsnat. V těchto chvílích předvedla průvodkyně opravdu velmi chabé organizační a jazykové schopnosti. Nechci si raději ani představovat, co by dělala v případě nějakého závažného problému - zranění návstěvníka, zavalení skupiny sesutou zeminou či během jiných černých scénářů.

Na konci prohlídky při posledním zastavení nám v "koncertním sále" byla zahrána pasáž ze známé Vangelisovy skladby Conquest of paradise a šlo se ven na denní světlo. Já ani Žaneta jsme nebyli z prohlídky jeskyní nikterak nadšeni, proto případným zájemcům o návštěvu Belianských jeskyní nelze než doporučit ušetřené peníze za předražené vstupné užít raději nějak jinak a po návratu domů se nechat okouzlit krásami Moravského krasu!

Tipy dne

• Vysoké Tatry jsou především krásné vrcholy, podzemí přenechte krtkům a svišťům
• Přestože se do podzemí vydáte, myslete na dobré oblečení. To, co napadne každé malé dítě - že v jeskyních nesvítí teplé slunce, nedošlo většině dospělých návštěvníků, kteří s námi prodělali prohlídku jeskyní klepajíc se zimou
• Zaplacením celodenního parkovného si bohužel nekupujete jistotu, že jinde v pozdějších hodinách ještě zaparkujete. Např. kolem poledne jsme ve Starém Smokovci nenašli jediné volné místo
• Silnici z Tatranské Kotliny lemují desítky snědoslováků nabízejících projíždějícím autům košíky hub. To, že v chráněné krajinné oblasti sbírat lesní plody nesmějí, nijak neřeší, přesto je ale ani za tento prohřešek nepřejeďte, ač jsou sebevíc aktivní a do cesty skákaví